Pro návštěvníky
Předměty ze sbírek
obraz

Vyšívané domácí požehnání

Odběr novinek
Facebook

Habánská kropenka

 

V roce 2006 se podařilo naší muzejní instituci získat koupí do své sbírky velmi pěkný a cenný doklad tvorby habánské keramiky, historicky spjaté i s naším prostředím.

Komunita habánů (jak byli v lidovém prostředí nejčastěji nazýváni) patřila mezi nové, protestantské proudy vzniklé na začátku 16. století v Německu a ve Švýcarsku. Nazývali se též novokřtěnci (anabaptisté), a to dle skutečnosti, že neuznávali křest dětí a křtili jen dospělé. Pro své velmi doktrinářské a revoluční učení museli svá původní území opustit a po roce 1525 se dostávají i na jižní Moravu, kde se jich ujal Linhart z Lichtenštejna a usazuje je na svém panství v Mikulově. Postupně se habáni usídlují i v Hustopečích, Slavkově či Rosicích. Poměrně významnou stopu zanechali i na Břeclavsku, kde mocné příznivce našli v rodu Žerotínů, tehdejších držitelů panství.

Novokřtěnecké obce habánů v Břeclavi a Staré Břeclavi jsou doloženy od roku 1545 a jejich „zlatý věk“ zde končí v roce 1622, kdy jsou ze země vypovězeni. Žerotínové, podobně jako i jiná moravská nekatolická šlechta, ujímáním se novokřtěnců demonstrovali svoji suverenitu v náboženských otázkách, ale zároveň jim habáni svojí pracovitostí přinášeli nemalé zisky. Základní jednotkou u habánů nebyla rodina, ale obec vlastnící majetek, společný všem. Jejich jednotlivé osady se často specializovaly na určitou výrobu – nejvíce stop po nich zůstalo především ve vývoji moravského vinařství a ve výrobě keramiky (hrnčířství, kamnářství i džbánkařství). Z produkce starobřeclavských habánů máme v archeologické podsbírce kvalitní ukázky kamnářských kachlíků i fajánsových nádob.

Právě fajáns – hrnčířské výrobky pokryté bílou neprůhlednou glazurou, připomínající porcelán – byla nejvíce ceněným výrobním artiklem habánů. Předměty bývaly ručně malované a největšího rozkvětu dosáhly po nuceném odchodu habánů na západní Slovensko (tehdejších Horních Uher) v 17. a 18. století. Jedním z důležitých středisek výroby byla až do poloviny 20. století i obec Stupava, v okrese Malacky. Právě z této lokality pochází i naše závěsná kropenka zdobená ručně malovaným rostlinným ornamentem a křesťanským symbolem (křížem). Nacházíme na ní typické „habánské“ barvy v podobě žluté, zelené a modré, jen u kříže je použita barva hnědá. Datování sbírkového předmětu je určeno do počátku 19. století, popř. i na konec století předcházejícího. Kropenka, nádobka na svěcenou vodu, bývala zavěšena v obytné místnosti u dveří nebo u lůžka. Svěcenou vodou se z kropenky obyvatelé domu žehnali ráno po probuzení, večer před spánkem, při odchodu z domu nebo během rodinných obřadů. S poklesem náboženského cítění během 1. poloviny 20. století mizí nakonec i z většiny venkovských interiérů, pokud nezůstávala zachována jako rodinná památka bez původní funkce.

 

PhDr. Alena Káňová