Pro návštěvníky
Předměty ze sbírek
obraz

Křestní rouška

Odběr novinek
Facebook

Podmalba na skle

 

Podmalba na skle „Svaté příbuzenstvo“

 

Technika polychromní malby nanesené na zadní stranu průhledné skleněné desky (vrchní barvy se přitom pokládají nejdříve) je známa již od středověku a během 18. století se stala základem jednoho z nejvýraznějších odvětví lidového výtvarného umění. Přispěla k tomu krize ve sklářském oboru, která donutila jednotlivé řemeslníky hledat nové způsoby obživy. Postupem času vzniklo několik dílen specializujících se na malování obrázků pro venkovské odběratele; dílny odebíraly tabulkové sklo přímo ve sklárnách nebo je kupovaly od podomních obchodníků. V průběhu 19. století se poptávka po obrázcích natolik zvýšila, že rozšiřující se produkce nabývala sériového charakteru. Ke konci století však toto tolik žádané zboží z trhu vytlačují značně levnější a dostupnější zarámované barvotisky. 

Malby na skle, které si venkované většinou kupovaly na výročních trzích z upomínkových i náboženských důvodů, se zavěšovaly ve světnici v tzv. svatém koutu. Takto vyzdobená „parádní izba“ s často velikým množstvím svatých obrázků se nacházela i v každém bohatším stavení na Podluží. Významným střediskem výroby podmalby na skle se pro jihovýchodní a západní Moravu již koncem 18. století staly Ždánice a okolí. Pravděpodobně právě odtud pochází i svatý obrázek z etnografického fondu břeclavského muzea, jehož datace spadá do druhé třetiny 19. století. 

Tato podmalba na skle má typické bílé pozadí, jemné kontury, zářivé barevné tóny, výrazně rustikální (lidový) malířský projev a dekor planých růží. Námět obrázku, Svaté příbuzenstvo,  odpovídá tradičním náboženským tématům, vycházejících z římskokatolické věrouky. Motiv Kristova příbuzenstva se ve výtvarném umění na sever od Alp objevuje od 15. století a svůj literární základ má nejen v Písmu, ale i ve Zlaté legendě Jakuba de Voragine a ve Zjevení sv. Collet Boilet. Obrazy s touto tématikou mohou mít několik variant, ta naše představuje Svatou rodinu – tedy P. Marii, sv. Josefa a Ježíška a širší příbuzenstvo, zde zastoupené Mariinými rodiči sv. Annou a sv. Jáchymem. Postava sv. Anny, patronky vdaných žen a babiček, získala zejména v 18. a 19. století velikou oblibu a v lidovém umění se s ní setkáváme poměrně často. Pevný vztahu a láska v širším příbuzenstvu byly důležité křesťanské hodnoty zejména ve venkovském prostředí, kde dlouho zůstávalo běžným soužití několika generací pod jednou (tehdy doškovou) střechou.

 

 PhDr. Alena Káňová