Pro návštěvníky
Předměty ze sbírek
obraz

Vyšívané domácí požehnání

Odběr novinek
Facebook

Poutní růženec z Poštorné

 

 

 Poutních míst, kam směřovali poutníci z celého Slovácka, bylo mnoho a jejich obliba se často měnila. O některých se dnes téměř neví, jsou zapomenuta, některá naopak prožívají jakousi renesanci. Ze samotného Podluží se nejvíce v průběhu staletí jezdívalo do Vranova, Jaroměřic, Vambeřic, Žarošic, Křtin, Sloupu, Tuřan, Šaštína, štýrského Mariazellu, Velehradu, na Svatý Kopeček, Hostýn, na horu Kalvárii v Haliči a na přelomu 19. a 20. století se začaly organizovat i poutě do Svaté země do Jeruzaléma. Štýrské Mariazell, kde je uctívána P. Maria Matka Rakouska, Slovanů a Uher, zůstává i v současnosti jedním z nejdůležitějších poutních míst, a to především pro obce v tzv. charvátském Podluží, z nichž Poštorná, Charvátská Nová Ves a Hlohovec patřily až do roku 1919 do Dolního Rakouska. Poutní místo založil již roku 1363 král Ludvík I. Uherský a nynější podoba chrámu je z roku 1827. Sami Habsburkové měli zájem na preferenci tohoto poutního místa, a tak zde byly českým poutníkům k dispozici útulky, české zpovědnice a k dostání byly i české náboženské tisky.

 Podobně jako v případě Vambeřic šlo ve starším období (až do 1. světové války) o vícedenní, téměř dvoutýdenní pěší poutě, jejichž účastníci získávali respekt a uznání a vzpomínky na poutě se udržovaly i v povědomí dalších generací. Ve skupinách poutníků převažovaly ženy, a to ve dvou věkových kategoriích – svobodná děvčata a ženy starší nad čtyřicet let. Mladým vdaným ženám v účastnění se vícedenních poutí bránily četné, opakující se mateřské povinnosti a nepřetržitá péče o domácnost, menší děti by zase znamenaly na cestách určité břemeno a riziko. Podobně i mužští poutníci se rekrutovali především z řad svobodných a potom ze starší generace. K pravidelným a často vůdčím poutníkům patřili i staří mládenci a neprovdané ženy, povětšinou velmi nábožensky horliví a angažující se v samotném organizování poutí, takoví se našli téměř v každé farnosti. Právě vícedenní poutě do Mariazell již vyžadovaly vypracování konkrétního cestovního itineráře i letité zkušenosti. V Poštorné nejstarší pamětníci vzpomínají stařečka Marka, zbožného čtvrtláníka ze starousedlické poštorenské rodiny, který je zachycen i na archivní fotografii z roku 1908. Na ní je vidět „pútný stařeček“ s poutním růžencem z klokočí a vyřezávaným přívěskem umučeného Kristova těla na hrudi. Tento specifický procesní růženec s vyřezávaným krucifixem, datovaný do druhé poloviny 19. století, je nejcennějším devocionálním předmětem etnografické podsbírky Městského muzea a galerie Břeclav. Devocionále, tedy předměty sloužící projevům osobní zbožnosti, nám dnes ilustrují hlavní smysl a poslání každé poutě, kterou byl její náboženský, duchovní rozměr. Růžence, krucifixy, modlitební knížky a kancionály jsou v naší sbírce doplněny i pěknou kolekcí svatých obrázků navštívených poutních míst.

 

 PhDr. Alena Káňová