Kraslice

13.03.2019 - 30.04.2019

Velikonoční pondělí je dokladem doposud udržované tradice pomlázky, nebo také šlahačky, mrskačky atd. Jejím smyslem bylo obřadní dotýkaní dívek a žen rašícími zelenými proutky. Šlahačka měla zajistit omlazení člověka silou čerstvé zeleně. Do dnešní doby se v mnoha obcích zachovává původní forma této obchůzky, kdy chlapci často nesou velký pletený tatar, zhotovený z vrbového proutí, na který jim vyšlahané děvčice přivazují barevné stuhy. Děti chodí na šlahačku k prarodičům, kmotrům a dalším příbuzným. Obvyklým darem za vyšlehání bývalo syrové vejce, někdy barvené a v případě zdůraznění významu daru mohlo být i ozdobně malované.

Na rozdíl od běžných syrových, vařených a barvených vajec, které jsou určeny především ke konzumaci, byly kraslice výjimečným velikonočním darem. Zejména pokud chtěla dívka potvrdit chlapci náklonnost, dala si jistě na malovaném vajíčku velmi záležet. Symbolika daru zde byla často zdůrazněna krátkým výstižným veršem.

Takové veršíky se objevují i na kraslicích darovaných do sbírky MMG Břeclav v roce 2016 paní Vladimírou Kejlovou, která měla kraslice ještě po své mamince, Marii Dobešové. Jedná se o soubor sedmi kraslic z 50. let 20. stol., zdobených technikou glavírování čili vyškrabávání motivů do barvy, rozšířenou zejména v Borkovanech na Břeclavsku. V případě těchto kraslic jde o půlkové vzory, kdy na obou polovinách se na černém podkladu objevují zejména rostlinné motivy a další ornamenty, doplněné o krátké veršíky, jako např.: „Nevěř vše, co z pera vyjde, k přírodě však nakloň sluch, v knihách mluví jenom lidé, v přírodě však mluví Bůh“ či „Krásně je v lese, když ptactvo štěbetá, ale krásnější je v srdéčku, kde věrná láska rozkvétá“.  

Výroba kraslic se postupně stala hlavně záležitostí místních zručných žen, které je vyrábějí na zakázku, přičemž dodnes zachovávají techniku a styl typickou pro danou lokalitu. V případě borkovanských kraslic se na skořápku bílého vajíčka nejprve nanese (dnes již anilinová) barva a po jejím zaschnutí se vyškrabují pilníkem motivy.

Mgr. Jana Kyšová