Křestní rouška

1.06.2017 - 24.09.2017

Křest představoval akt přijetí dítěte do rodiny i celé obce. Byl také rituálním očištěním novorozence od prvotního hříchu a udělením Boží milosti. S pokřtěním dítěte se poměrně spěchalo, i kvůli vysoké kojenecké úmrtnosti, tak aby se děťátko v případě smrti dostalo do království nebeského. Až do 19. století se tradovalo, že křest nejen, že dítě uvádí do křesťanské obce, ale představuje také ochranu proti zlým duchům. Pokud bylo riziko úmrtí dítěte po porodu vysoké, mohla jej pokřtít i porodní babka v rámci tzv. křtu z nouze. Je dochováno také několik záznamů, kdy v kritické situaci proběhl křest přímo v těle matky. 

Velmi důležitá byla volba kmotrů, kteří se měli v případě úmrtí rodičů o dítě postarat, proto děti celý život kmotrům projevovaly velkou úctu. Za kmocháčky byly až do konce 18. století zváni většinou nepříbuzní, protože kmotrovství bylo považováno za církví posvěcený vztah ve smyslu duchovního příbuzenství. Odmítnutí kmotrovství bylo považováno za hřích a velkou urážku.

Křtící soupravička děťátka byla tvořena košilkou, kabátkem, parádním čepečkem a křtící rouškou, často bohatě zdobenými krajkami a výšivkou. Tato křestní rouška z bílého plátna, bíle vyšita květinovými motivy a nápisem IHS, po obvodu s jemnou krajkou, pochází z 20. – 30. let 20. století. Městské muzeum a galerie Břeclav ji získalo v roce 1997 darem od pana Ludvíka Nešpora z Tvrdonic.

Od kmotrů dítě dostalo ke křtu stříbrné či zlaté mince (dříve křestní medaile) a svaté obrázky. Z kostela přinesla dítě kmotra a se slovy: odnesli jsme vám pohana, přinášíme křesťana, jej předala matce. Kmotři a příbuzní byli uctěni menší hostinou, nebo jim rodiče dítěte poslali koláče, víno a kořalku.

Matka se křtu dítěte neúčastnila, jelikož v době šestinedělí byla považována za nečistou. Po skončení šestinedělí byla ukončena i izolace matky, obřadem, který se odehrával v kostele a nazýval se úvod. K úvodu šestinedělku doprovázely ženy, které za ní chodily do kouta, oděné ve svátečním kroji, zahaleny obřadní plachtou úvodnicí.

Při úvodu stála žena vzadu za lavicemi, po mši pro ni přišel kněz a za odříkávání modlitby provedl ženu, která v rukou držela rozžatou svíci, kolem oltáře, následovalo požehnání a pokropení svěcenou vodou. Dokud žena neabsolvovala tuto církevní očistu, nesměla vstoupit do kostela. K úvodu patřila bujará hostina, na níž se pěly písně lascivního charakteru. Porodní babka také při této příležitosti strhla koutní plachtu a dávala ji na hlavu bezdětným ženám, či plachtou šlehala přítomné muže, proto aby sa zasej brzo mohla pověsit.  

Další dětské oděvní součástky (čepečky, košilky) a doplňky (povijany, koutní plachtu, oltářní plachtu atd.) ze sbírky břeclavského muzea si můžete prohlédnout až do 24. září 2017 na výstavě Lidová zbožnost na Slovácku.

Mgr. Jana Štylárková