Kútný hrnec

Ženu, která v dřívějších dobách právě porodila, čekalo období šesti týdnů – nedělí (odtud její název šestinedělka), k němuž se pojila řada magických praktik s ochrannou funkcí. Podle tradice byla totiž rodička nejen tělesně oslabena, ale ji i narozené dítě ohrožovaly nejrůznější zlé síly.

Šestinedělka měla ležet na lůžku, odděleném od prostoru světnice obřadní, bohatě vyšívanou plátěnou koutní plachtou zvanou „kútnice“. Tento kout byl vykrápěn svěcenou vodou, vykuřován jalovcem či kadidlem a do lůžka se kladly různé ochranné předměty: růženec, modlitební knížka, koření v plátěném pytlíku, krajíc chleba či do plachty se zabodávaly křížem dvě jehly. Šestinedělka byla navíc až do církevního obřadu – úvodu – považována za nečistou, podle pověrečných představ mohla způsobit mnoho zla (nesměla na pole, čerpat vodu ze studně, sejít do sklepa apod.). Důležitý význam měly návštěvy nejbližších příbuzných, sousedů a hlavně kmotrů a kmotří. Ti se po vstupu do místnosti pokřižovali svěcenou vodou z kropenky u dveří a při prvním pohledu na dítě pronášeli ustálenou větu proti uřknutí nebo uhranutí (např. „Dej ti Pán Bůh dobrý svět“). Samozřejmě nepřicházeli s prázdnou. Nosili jak dárky pro matku i dítě, tak potraviny mající posilnit rodičku i nasytit další členy rodiny. Do kouta se nosila nejčastěji vařená slepice s nudlemi, různé druhy polévek (kromě luštěninových), mléko, smetana a nejrozmanitější druhy pečiva, charakteristické pro ten či onen region. Obvykle nechyběla ani láhev vína či kořalky, „aby se čistila krev“.

Obřadní nádobou, na Podluží se místy udržující až do 30. let 20. století, býval koutní hrnec „kutňák“, ve kterém kmotry a sousedky šestinedělce nosívaly výše zmíněné vydatné polévky. Ten v břeclavském sbírkovém fondu má soudkovitý tvar s obloukovitým držadlem a pochází z přelomu 19. a 20. století. Objem takových nádob se pohyboval kolem 6 až 8 žejdlíků (český žejdlík = 0, 48 l). Koutní hrnce vyráběli v 19. století hrnčíři i džbánkaři, postupně i drobnější manufaktury na bělninu (jemná keramika dvakrát vypalovaná, adekvátní porcelánu, ale levnější a proto určená pro lidovější vrstvy) a právě z tohoto materiálu je i náš sbírkový předmět. Zdobí jej tradiční bílá olovnatocíničitá glazura s kobaltově modrým dekorem, který na jedné straně „kútňáku“ představuje hroznový motiv připomínající výšivku na slováckých krojích, na druhé straně pak nalézáme velmi ojedinělý motiv krajiny s architektonickými prvky.                                                                                                            

PhDr. Alena Káňová