Malovaná truhla z Mohelna

1.01.2016 - 30.05.2016

V lidových domácnostech nejen na Slovácku byla malovaná truhla vždy považována za nejdůležitější kousek nábytku, do kterého se ukládaly jednotlivé části slavnostního a obřadního krojového oděvu, modlitební knížky, růžence a jiné cennosti. Do nové rodiny si ji přinášela nevěsta spolu se svojí výbavou. Teprve koncem 19. století s pronikáním městského vkusu a stylu se v bohatších sedláckých rodinách objevují šuplíkové prádelníky „kostny", zdobené skříně a ostatní, většinou již módně fládrované kusy nábytku. Tyto původní malované truhly mají vysokou sběratelskou a historickou cenu, v terénu se již prakticky neobjevují a většinou je dnes můžeme obdivovat jen v národopisných muzeích. K nejvíce ceněným patří malovaný nábytek z nevelkého městečka Mohelna, ležícího na jihozápad od Brna mezi Ivančicemi a Náměští nad Oslavou. Zde již koncem 18. století žilo a pracovalo několik truhlářských mistrů, většinou navzájem rodově spřízněných, neboť bývalo tradicí, že tovaryš vyučící se u mistra se posléze oženil s jeho dcerou. Mohelenský nábytek byl v první polovině 19. století (tedy v době svého největšího rozkvětu) rozvážen do dalekého okolí na nejrůznější jarmarky a zejména na výroční trhy téměř po celé Moravě i na západní Slovensko. Jeden z nejdůležitějších trhů na jižní Moravě se nacházel v Hustopečích a zde vlastnila svůj sklad i známá truhlářská rodina - rodina Burianova. Právě z dílny této řemeslnické dynastie pochází i jedna ze dvou truhel, nacházejících se ve sbírce břeclavského muzea. Tady vlastně máme štěstí. Původní výrobci lidových předmětů se málokdy podepisovali na svoje výrobky, v případě cechovních mistrů z Mohelna šlo někdy jen o označení svého výrobku začátečními písmeny zakomponovanými do vnějšího dekoru nábytku. Že známe celé jméno zhotovitele i přesný rok výroby - Francz Burian 1846 - je opravdu velmi ojedinělé, neboť podpis celým jménem tužkou pod víko truhly se vyskytuje na sbírkových předmětech v ostatních muzeích poměrně výjimečně. I tato truhla, zakoupená městským muzeem v roce 2005 z pozůstalosti známého národopisného pracovníka dr. Josefa Dostála, musela projít procesem restaurace. Vrátila se jí tak krása, pestrost barev a rostlinného dekoru, pro které se nábytek z Mohelna stal v předminulém století tolik žádaný a ceněný. Zářivých barev se prý dosahovalo použitím makového oleje a nejtypičtějším znakem se stala podkladová modrá barva odstínu kobaltu, ultramarínu či indiga a bohatě vyzdobená čtvercová pole s květinovým motivem.