Vzácná chorvatská kniha

1.01.2017 - 10.02.2017

Vzácná chorvatská kniha ze sbírek břeclavského muzea

            Městské muzeum a galerie Břeclav se pyšní krásnou sbírkou cenných knih, která je z valné většina tvořena tisky z počátku přelomu 19. a 20. století a z první poloviny 20. století. Povětšinou náboženské tisky, většinou v nádherných vazbách, se do muzea dostávají vlastním sběrem kurátorů, mnohdy zásluhou uvědomělých občanů, kteří se takovýto předmět rozhodnou do muzea darovat, protože oni sami jej již nijak nevyužívají a muzeum takto poskytuje záruku ochrany předmětu a jeho uchování pro další generace.

            Jedním z takovýchto tisků je i kniha Csetvero-versztni duhovni persztan, ki sztoji va marlyivom Premislyavanyu csetiri poszlidnyi dugovanyih. Kniha je jediným dílem dolnorakouského duchovního Berharda Maria Kragela (1725-1788). Kragel se narodil do chudé rodiny pastýře a brzy nastoupil do nedalekého loretánského kláštera, kde se mu dostalo vzdělání a v roce 1748 byl ve Vídni vysvěcen na kněze. Celý svůj život zasvětil Bohu, což zúročil ve svém jediném literárním díle. Ke konci života se usadil v servitském klášteře ve Forchtenau, kde 25. dubna 1788 zemřel.

            Kniha, volně a zjednodušené přeložená jako Čtyři poslední věci člověka, vyšla v roce 1763 v Šoproni. Sám Kragel ji věnuje veškerému chorvatskému národu a kniha je psaná ve starochorvatštině. V průběhu časů se kniha stala velmi populární mezi rakouskými a jihomoravskými Chorvaty, kteří na území dolního Rakouska, Burgenlandska a jižní Moravy vytvořili etnickou enklávu s velmi silným křesťanským cítěním. Kragelova kniha byla populární zejména mezi Burgenlandskými Chorvaty, známá byla však i na jihu Moravy.

            Název knihy už sám vypovídá o obsahu. Píše se zde o čtyřech posledních věcech člověka – smrti, posledním soudu, peklu a nebi. Téma smrti bylo v baroku velmi reflektované. Lidé vnímali smrt jako všední záležitost. Téma Ars Moriendi, nebo-li umění umírat, se stalo častým tématem, což se velmi naturalisticky promítlo do barokní literatury nebo výtvarného umění.

            Kragelovo dílo je rozděleno do  čtyřiceti šesti kapitol, které jsou nepoměrně rozděleny mezi Čtyři poslední věci.  Úvahy o smrti jsou rozděleny do patnácti kapitol, Poslednímu soudu věnuje kapitol pět, sedm Peklu a patnáct kapitol je věnováno Nebi. Tento, pro baroko typický nepoměr, má své opodstatnění v poetice, ostrém kontrastu, dramatičnosti. Kniha je souhrnem eschatologických očekávání, je Mementem Mori, které v tíživé době baroka věřícím dávala naději na poklidné umírání, které není koncem všeho.

            Kniha byla každodenním chlebem pro duši Chorvatů obývajících západní Maďarsko, Dolní Rakousko a jižní Moravu. Sloužila lidovému kázání, které bylo nejsilnějším médiem šířícím náboženské pravdy. Pro obyvatele, pobývající mimo své domovské farnosti, měla o to větší vliv, že jim dodávala tolik potřebné srozumitelné duchovní jistoty.

            Kniha se na jižní Moravu nepochybně dostala s komunitou moravských Chorvatů, kteří se usídlili v okolí Břeclavi. Do sbírek Městského muzea a galerie Břeclav se dostala v roce 2002, v roce 2015 prošla náročnou restaurací. Kniha byla restaurována na Fakultě restaurování v Ateliéru restaurování a konzervace papíru, knižní vazby a dokumentů v Litomyšli. Restauraci provedla Hana Slovik Vávrová, která kromě samotné záchrany knihy provedla i rozbor materiálu. Kniha je vázána v celousňové vazbě s lepenkovými deskami.

            Pro nás má kniha další zvláštní význam, a to ten, že desky knihy jsou hojně popsány bývalými majiteli, objevuje se zde letopočet 1848 a jméno Šimon Schallamon, na další straně je letopočet 1912 a Thomas Schallamon. Kniha se tedy předávala z generace na generaci, o jejích majitelích je to ovšem na další výzkum.